Jak vybrat správný požární detektor kouře a plynů

Máte doma funkční požární detektor? Pokud bydlíte v novostavbě nebo v bytě rekonstruovaném po roce 2008, pak je to vaše povinnost. Jeho pořízení byste však měli uvážit v jakékoliv domácnosti. Požární detektor pomáhá v mnoha případech předejít  zranění či usmrcení v důsledku požáru, a také může výrazně zmírnit škody na majetku.

Ze statistik vyplývá, že tři ze čtyř obětí požárů nezahynou uhořením, ale následky otravy toxickými zplodinami požáru. Nejtragičtějším faktem je, že se často ani přes bleskurychlý zásah hasičů a okamžitou zdravotní pomoc nepodaří postižené zachránit, případně si nesou doživotní zdravotní následky.

Nejčastěji k podobným nehodám dochází v noci, kdy obyvatelé domu spí a je jen malá šance, že si počínajícího požáru povšimnou. V běžné domácnosti přitom najdeme desítky potenciálních zdrojů požáru, od elektrických rozvodů přes spotřebiče až po krbová kamna. Nebezpečí hrozí také ze strany plynových zařízení, nádob, nebo třeba automobilů s pohonem na LPG, kde však spíše než vzplanutí hrozí únik plynu. Při sebevětší opatrnosti proto není v lidských silách riziko otravy či vyhoření 100% eliminovat.

Požární hlásič a detektor plynů v ceně několika stokorun dokáže odhalit hrozící nebezpečí a odvrátit újmy na majetku, zdraví i životě.

Autonomní hlásič požáru (případně detektor plynů) může toto riziko výrazně eliminovat. Na rozdíl od člověka totiž bdí po 24 hodin denně a měl by být schopen detekovat změny ovzduší (ať už spojené s požárem, nebo únikem plynů) mnohem rychleji než lidské smysly. Jedná se o investici v řádu stokorun, která dokáže zachránit lidské zdraví i život, a případně také majetek v hodnotě několikanásobně převyšující pořizovací cenu.

Jak požární hlásiče a detektory plynů fungují?

Autonomní hlásiče požáru a detektory plynů jsou samostatná zařízení, která jsou napájena bateriemi a umisťují se volně do prostoru (o způsobu umístění hlásiče se dočtete níže). Uvnitř přístroje je obvykle zdroj světla a optické čidlo, které se aktivuje při změně odrazivosti prostředí (ovzduší).

Ve chvíli, kdy se do ovzduší uvolní zplodiny vzniklé hořením, nebo se do něj přimísí částečky kouře či molekuly nebezpečných plynů, dojde ke změně odrazivosti tohoto prostředí. V důsledku toho se vychýlí světelný paprsek, který dopadne na světločivné čidlo uvnitř detektoru. Reakcí je pak spuštění hlasitého poplachu, který zalarmuje obyvatele domu.

Požární hlásiče s optickou detekcí kouře nedokáží předejít otravě oxidem uhelnatým a dalšími plyny. Vybírejte tedy detektor s ohledem na to, před jakým rizikem se chcete chránit.

Je třeba mít na paměti, že v domácnosti najdeme celou řadu hořlavých materiálů, přičemž detekce samotného kouře nemusí být dostatečně rychlá. Při hoření a doutnání řady materiálů (zejména plastů), stejně jako při haváriích plynových spotřebičů totiž vzniká především vysoké množství smrtelně jedovatého oxidu uhelnatého (CO), před kterým kouřový detektor varovat nedokáže.

Jaké typy hlásičů požáru a plynů existují?

V zásadě lze rozlišit dva druhy autonomních detektorů a hlásičů.

Detektor kouře s optickou detekcí je nejjednodušším a také nejlevnějším zařízením. Reaguje na viditelné zplodiny (kouř), které vznikají při hoření nebo doutnání, a je velice spolehlivý a odolný vůči falešným poplachům.

Detektor plynů nereaguje na viditelný kouř, nýbrž na změnu koncentrace chemikálií v ovzduší. Základní modely fungují jako detektory přítomnosti oxidu uhelnatého (CO), přičemž doba reakce přístroje se odvíjí od jeho skutečné koncentrace v prostředí. Díky tomu je možné předejít falešným poplachům při nárazovém zvýšení koncentrace (například při nešikovném zapalování krbových kamen).

Existují také komplexní detektory plynů, které krom oxidu uhelnatého sledují i koncentraci zemního plynu či propan-butanu (LPG). Tyto plyny sice nejsou toxické, se vzduchem však vytváří explozivní směs, která je navíc při vyšších koncentracích plynů nedýchatelná.

Jak a kam autonomní detektory kouře a plynů namontovat?

Instalaci požárního a plynového detektoru sice zvládne každý kutil se základním nářadím, vybrat správné umístění je však složitější. Při výběru konkrétní lokality je třeba zohlednit jak nejpravděpodobnější zdroje požáru (sporák, krbová kamna, elektrospotřebiče, vybavení garáže), tak cesty, kudy se budou nejspíše šířit zplodiny a kouř.

Z hlediska co největšího pokrytí bytu je vhodné umístit hlásič do spojovacích prostor (do chodeb, na schodiště). Sice se tím prodlouží doba reakce přístroje, zato však zabráníte vzniku falešných poplachů například vlivem připálené večeře. Optimální je samozřejmě rozmístit detektory požáru do každé místnosti, kde lze vznik požáru předpokládat.

Rozhodně by pak měl být hlásič umístěn v místnostech, kde spíte (ložnice, dětské pokoje, pokoj pro hosty) - ve spánku je člověk neschopný vnímat zápach kouře, ani obvyklé příznaky otravy oxidem uhelnatým.

Při instalaci požárního a plynového detektoru se řiďte pokyny výrobce. Hlásič nikdy nesmí chybět v místnostech, kde přespáváte.

Při instalaci přístroje vždy postupujte v souladu s návodem výrobce! Podrobně v něm bývá specifikován způsob upevnění (na stěnu/na strop) a výška, do které je třeba přístroj umístit. Podrobnosti o správném rozmístění hasicích přístrojů najdete například na webu Hasičského záchranného sboru ČR, kde jsou uvedeny také související předpisy.